V sobotu 18. 11. se tříčlenný tým Pivandru zúčastnil prohlídky Měšťanského pivovaru v Kutné Hoře, který v letošním
roce po 8 letech od svého uzavření znovu začal vařit pivo a otevřel své brány veřejnosti. 8 let, to je tak akorát,
aby se již nedalo hovořit jen o nějakém přerušení výroby piva, ale zároveň ještě většina místních „starý“ pivovar
dobře pamatovala, a v Kutné Hoře si tak mohou dovolit unikátní věc – prohlídku nevedou školení průvodci, nýbrž
někdejší dlouholetí zaměstnanci původního pivovaru.

Když jsem v létě a na podzim roku 2010 chodil po Kutnohorsku a v hospodách poslouchal reakce na zdejšího
„Dáču“ (jehož výroba byla o rok dříve následkem uzavření kutnohorského pivovaru převedena do Velkého Března),
a sbíral tak data pro svou diplomovou práci, bylo to často dost depresivní povídání.
„Ten pivovar je úplně vylágrovanej, všechnu technologii vyřezali a odvezli. Koukali jsme tu na to, jak to vozili, náklaďák
za náklaďákem, tam už to nikdy nikdo neobnoví.“ „Dáča se dneska nedá pít, co tam není ta sládková.“ Právě
o „té sládkové“ se lidé v Kutné Hoře i okolních vesnicích zmiňovali pravidelně, a záhy jsem zjistil, že mají na mysli
paní Růženu Jiránkovou, která v pivovaru působila po čtyři desetiletí a před uzavřením pivovaru byla dlouhá
léta jeho sládkovou.

Ke svému nesmírně příjemnému překvapení jsem nyní o osm let později na začátku prohlídky zjistil, že průvodkyní
bude tato legenda pivovaru Kutná Hora osobně. Zájem o prohlídku byl značný, takže jsme se museli rozdělit
na dvě skupiny, přičemž tu druhou vedl pan Kořínek, rovněž bývalý dlouholetý zaměstnanec pivovaru, který zde
dříve pracoval jako sklepmistr.
Kdo je zvyklý na prohlídky pivovarů se školenými průvodci, pro toho bude prohlídka kutnohorského pivovaru,
řekněme, netradiční. Příběh zániku pivovaru, likvidaci jeho technologií, zatopení sklepních prostor v důsledku
odpadem ucpané kanalizace popisují jako osobní vzpomínku. „Když tady rozřezávali ty technologie, to byla krvavá
práce. Ty dělníci od toho tak smrděli, že je pak už ani nepouštěli vedle na Krétě do hospody, že jim to tam
od toho načichlo.“ „Pracovalo nás tu tehdy tak 110, když jsme to tu pak viděli prázdný a plesnivý, tak, vopravdu, ty
chlapi měli slzy v očích.“

Na první poslech nejde o předříkávání naučeného projevu, průvodci vzpomínají, vybavují si detaily, příběhy zaměstnanců,
drobné nehody, občas přeskakují od tématu k tématu, a k průvodcům se náhle přidá i jeden z posluchačů,
protože se ukazuje, že v původním pivovaru rovněž pracoval. Průvodci se nesnaží vylíčit pivovar v Kutné Hoře
jako ten jediný, který vždy dělal a dělá nejlepší piva, což je dojem, který z prohlídek pivovarů můžete často mít.
Neváhají na adresu původního i obnoveného pivovaru utrousit i kritické slovo. Občas se při popisu výroby piva
dostanou k detailům, kde se i pivní znalci mohou ztrácet.

Je to zkrátka celé trochu improvizace, ale nesmírně autentická. U ochutnávky piva si pak samozřejmě na své
přijde každý. Na konci prohlídky si pak můžete zakoupit něco ze sortimentu pivovaru (ten si zapamatujete snadno
– Bronzová 10, Stříbrná 11, Zlatá 12 a sváteční speciál Lorecká 14) či pivních suvenýrů a my jsme rádi, že zde
najdete i sběratelská alba Pivandru a pivandrácké upomínkové samolepky pivovaru Kutná Hora.
Pokud si chcete prohlédnout pivovar se skutečně silným příběhem a slyšet ten příběh od lidí, který jej sami prožili
a s tímto pivovarem spojili svůj život, můžeme jen doporučit, abyste svůj Pivandr po českých pivovarech započali
právě v Kutné Hoře, byť v tom případě budete mít pro návštěvy dalších pivovarů laťku nastavenou hodně vysoko.

IMG_20171118_144522-Edited
KH06-Edited